« Úvod | Konzervativní turista »

Dopravní chaos kontra dopravní řád

Po silnici se plouží nekonečná řada aut jedoucích v tolika proudech, kolik se jich na tu cestu prostě vleze. Brouky a Mercedesy. Favority a Chevrolety. Hondy a Fiaty. Kabriolety a koukni tam, vždyť to je škoda stodvacítka. Navzájem se předjíždějí, troubí jak o život a mezi tím se proplétají chodci a osli a koně táhnoucí vozíky. Káhira.
Teď jsem tu vymalovala velmi neoriginální obraz Káhiry, jak ji vidí kdejaký návštěvník. Ale tento obraz se s trvalým pobytem nemění. Za sedm let vím bezpečně o dvou místech, kde se vyskytují semafory, o pár místech, kde je zebra. Značky jsou řídké a pravidelně se vyskytují pouze dvě, stopka a parkoviště. Křižovatky sice občas řídí policista, jenže už jsem viděla i policisty, kteří na obtížných úsecích při hrozné zácpě nabádali řidiče ať … jedou proboha rychleji… Za těchto okolností normální Čech očekává velké množství nehod a karambolů, přejetých chodců a podobných hrůz, které vidí denně ve zprávách. Leč opak je pravdou. Nikdy jsem nehodu na vlastní oči neviděla a ty, o kterých vypravoval manžel, jenž stráví denně několik hodin za volantem, byly spíše kuriozní. Například jednou do něj z vedlejší silnice vrazilo auto na křižovatce. Nic vážného se nestalo, ale z druhého vozu se vyřítila rozčilená náctiletá dívka a křičela na něj, jakto, že jede tak pomalu, "ona si myslela, že než dojede na křižovatku, on bude už dávno pryč…" Jindy zase pršelo (v Egyptě opravdový problém, jindy o tom snad napíší víc). Auto jedoucí před ním náhle zmizelo. Manžel zastavil, vycouval, poněvadž cesta byla pokrytá vodou a když vystoupil z auta, slyší glo, glo, glo a z vody se vynořil muž v obleku s kufříkem a bědoval, že zmešká setkání s právníkem. Na silnici byla jáma a náhlé záplavy vytvořily zrádnou past na automobilisty. O všech těchto věcech jsem přemýšlela na minulé procházce. Přecházela jsem cestu, za ruku jsem vedla malého synka. Najednou jsem si uvědomila, že jede auto a s rychlostí jeho krátkých nožek nestihneme přejít a proto jsem zacouvala ke krajnici. Řítilo se k nám "auto náctiletých". Jiste si to dovedete představit, muzika na plné perdy, smích… Náhle zastavili a ukazovali nám, že máme přejít. Kdo by to řekl? A mně došlo jak často se mi to stává. A vzpomínám, jak jako dítěti mi v Česku na jasně označeném přechodu pro chodce, před školou, řidič div nepřejel paty. Také si pamatuji zážitek z Paříže, kdy při příchodu na Champs Ellyseé z vedlejší ulice jel nepřetržitý proud vozidel. Když se na přechodu shromáždil dostatečný počet chodců, auta najednou zastavila. Poté, co chodci v dohledu přešli, auta se znovu rozjela a po chvíli se situace opakovala. Zkuste to v Česku, uvidíme, zda se vám podaří přejít do důchodu… Tam může být značek, upozornění, semaforů a pravidel libovolně, nikdo na to nedbá, a to neplatí jen pro řidiče, ale i pro chodce, cyklisty a vůbec pro každého. A jak tak pročítám články a statistiky, ani bodový systém nezabodoval. Ono je to totiž o obyčejné lidské slušnosti a ohleduplnosti a ne o pravidlech, které dodržuji, když se někdo dívá. A takový kulturní návyk není věc, která se změní ze dne na den. Jestli se vůbec může změnit. Ale je to škoda. Avšak já alespoň vím, že až pojedu za několik dnů do Káhiry, všude bude zácpa, chaos, smog, hluk a vedro, ale řidiči se obejdou bez posilnění alkoholem, nadávek a vulgárních gest, a každý prostě pojede za svým cílem. Asi vědí, že je to nejlepší způsob, jak se k cíli bez nehody dostat.
29.07.2007 | Autor: Petra | stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se