« Úvod | Hola, škola volá »

Zvířata v Egyptě

V úvodu bych ráda poděkovala za všechny pozitivní komentáře, jelikož tento článek, je inspirovaný právě jednou z vašich připomínek. Paní Eva Neureiterová napsala "…výhradu bych měla ke spoustě hladových, zbídačených psů a koček". To mi připomnělo zvláštní "selektivní" přístup Egypťanů k těmto domácím mazlíčkům a povíme si něco o tom, jaká divoká zvířata lze v Egyptě uvidět.
Kočky a psy V mnoha egyptských domácnostech chovají psy, ať už se jedná o rodiny křesťanské nebo ty muslimské, které nemají vůči psům výhrady (můj muž coby kluk choval celou smečku) a pokud jsem mohla pozorovat, činí to zase způsobem sobě vlastním – svobodomyslným. Co největší hafan v bytě nebo miniaturní zahrádce, klidně dva nebo víc a bohužel musím konstatovat, že idea chození na procházku s lopatkou a pytlíkem nebo vyhýbání se dětským hřištím jsem ještě nedorazila (tedy, ne že jinde by to bylo bůhvíjak populární). S kočkami je to podobné, nadšení majitelé milují hlavně jejich rozmnožování, což může být i finančně výhodné a teď se právě dostávám k jádru věci. Egypťané až na vzácné výjimky chovají doma vesměs kočky a psy pokud ne přímo s rodokmenem, tak alespoň nějaké rasy a nesbírají je na ulici (jako já v útlém dětství) ale kupují je ve specializovaných prodejnách. Nejlevněji dostanete siamky, potom angorské kočky, arabsky nazývané "rumi", tedy římské kočky a velmi oblíbená je rasa Šerazi (kotě prodáte i za 300LE). Ale obyčejná kočka evropská, tedy ten náš známý "mourek" zde přežívá většinou na ulici, okolo popelnic. A podobně volně pobíhá – často ve smečkách zvláštní druh zdivočelého psa, říká se mu pouštní pes a rozhodně nevypadají na domácí mazlíčky. Naše město to vyřešilo kulantně a je obehnáno plotem, beztak si ovšem myslím, že největší koncentrace těchto zvířat je v oblastech s nepravidelným odvozem odpadků (eufemismus). Oč méně trápí Egypťany osud pouličních koček a psů, o to víc jim na srdci leží osud jejich domácích mazlíčků. My Evropané jsem příliš uvykli myšlence, že pokud se zvíře trápí, jeho život se prostě ukončí. To v Egyptě není přípustné. A vím s jakým údivem reagovala moje rodina na to, že náš kocour (náhodou zrovna obyčejný zrzek) chodí na dialýzu, a jak samozřejmé je pro zdejší lidi udělat všechno pro to, aby se nemocné zvíře vyléčilo. Našinec je potom drcen dilematem, zda zvíře v nemocnici netrpí víc a nejedná se spíš o sobectví páníčka než touhu pomoci anebo zda sobectví je naopak tendence ulehčit oběma nějakou injekcí. Tuto úvahu už nechám na vás. Drobné zvířectvo Egypťané jsou poměrně konzervativní i ve výběru domácích mazlíčků, takže ještěrky, hadi, pavouci a krysy nejsou dosud příliš v oblibě. Dává se přednost klasice, plejáda papoušků a rybičky. Co lze ještě spatřit na ulici Někdy neuvěřitelné věci, haha. Ne, opravdu, člověk postupně svému prostředí přivyká a co bylo zpočátku divné nebo neobvyklé je každodenní věc (a naopak). Takže když mercedes dává přednost koňskému potahu nebo stádu ovcí anebo krav, proč ne. Žádná metropole na světě podle mě nemá tako kouzelnou dopravní zácpu jako Káhira a co do komičnosti se tomu yellow cab, ani rikši ani stovky kol nevyrovnají. Jiné je to samozřejmě na venkově, kde zvířata nad auty spíše převažují. Divoká příroda Pokud nejste zrovna zoologem specializovaným na hady nebo hmyz anebo potápěčem slídícím po korálových rybkách (pokud ano tak na pobřeží Rudého moře v Hurghadě nebo Safaze si užijete), tak upřímně velice nic k vidění. O krokodýlech jsem už kdysi psala, na ty rovnou zapomeňte; jediné větší zvíře v Nilu je hroch, nazývaný už od faraonských dob vodní nebo říční kráva. Na své si ovšem přijdete máte-li rádi ptactvo. Ve městech jsou nejčastější z větších práků dudci (arabsky hudhud) a různé druhy dravců, v zimě – pro nás neobvyklá kombinace – vlaštovky a hejna vran. Jízdní policie trochu jinak :-)
06.12.2007 | Autor: Petra | stálý odkaz

Komentáře

1 komentářů:
  • 02.06. 15:28, Eva Neureiterová

    Dobrý den, moc hezké pokračování Vašeho blogu. A pro mne překvapivé. Že Egypťani chovají zvířata, jsem netušila a ani nepředpokládala. Psiska, která jsem viděla, se totiž velké oblibě netěšila. Ale dala se tak trošku "ochočit", nakrmit a některá i pohladit. Eva Neureiterová


přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se